Přečetla

Timo K. Mukka - Země je hříšná píseň; Píseň o dětech Sipirje

10. října 2009 v 13:35
Nedávno jsem dočetla knihu od finského spisovatele Timo K. Mukky. Vydání, které jsem četla, se skládalo ze dvou příběhů. První se jmenoval Země je hříšná píseň a vyprávěl příběh z Laponského prostředí, kde léto trvá jen velmi krátce a v chladné zimě mohou teploty klesnout až na - 40°C. Upřímný, občas chvílemi až erotický, ale velmi pěkný příběh vypráví o dívce Marttě, která se zamiluje do laponce Ouly Nahkamaa a zanedlouho po jejich vztahu otěhotní. Celá situace je velmi komplikovaná tím, že její otec nesouhlasí se sňatkem a po tom, co se o Martty těhotenství dozví, pokusí se Oulu zabít. Martta a laponec ovšem nejsou jedinými aktéry příběhu, zajímavé životní události se dějí i jiným obyvatelům malé vesničky, od smrti matky co vychovává hned několik dětí až po zmizení snoubence Eliny, Marttiny nejlepší přítelkyně.
Další příběh, Píseň o dětech Sipirje, vypráví o obyvatelích vesničky Sipirja, kteří jsou nuceni odejít do Švédska kvůli německým oddílům, kteří sem za války míří. Podobně jako u Země je hříšná píseň, i tady autor rozepisuje osudy jednotlivých obyvatel. Oba příběhy jsou velmi čtivé a pokud vás zajímá Finsko tak jako mě, tato kniha je možnost, jak se o finské kultuře dozvědět něco víc.

Obrázek knihy jsem bohužel nikde nesehnala, ale pokusím se ještě popátrat. Jinak, příběh Země je hříšná píseň (finsky: Maa on syntinen laulu) byl v roce 1973 zfilmován režisérem Rauni Mollbergem. Mimochodem za zmínku také jistě stojí, že Ville Valo má portrét Timo K. Mukky vytetovaný na ruce. :)

Oscar Wilde - Obraz Doriana Graye

25. srpna 2009 v 18:04
Další kniha, kterou jsem přečetla, doslova jedním dechem.Obraz Doriana Graye je neskutečně krásná, velmi známá kniha od vynikajícího anglického spisovatele 19. století - Oscara Wildeho. Jde o román s filozofickým nádechem, popisující příběh velmi sličného mladíka, jež se kvůli jeho příteli, lordu Henrymu, stává stále více zkaženějším.
Utopičský malíř jménem Basil Hallward namaluje portrét Doriana, a když si vlivem lorda Henryho mladík uvědomí, že mladí je k nezaplacení, a že je to to nejcenější, co má, vyslový přání, že chce být věčně mladý a aby stárnul právě portrét, který Basil namaloval, nikoli on. Sám ani neví, co tímto přáním způsobil, ale s postupem času, kdy všichni kolem něj začínají stárnout a jen on si zachovává věčné mládí, uvědomí si, že jeho přání se naplňuje. Začne hřešit, stane se z něj proutník, lidi kolem sebe zkazí a dokonce spáchá i vraždu. Když se pak na portrét podívá, zjistí, že tvář na něm už není jako dřív, je plná vrásek a rysů krutosti. Ukryje ho tedy do pokoje, od kterého má klíče jen on...
Dále už vám prozrazovat nebudu, jen vám knihu velmi doporučuji, je vážně nádherná, škoda jen, že tak krátká. :( Moc se mi na ní líbil filozofický postoj lorda Henryho, když čtete řádek po řádku jeho názory, uvědomujete si, že je to vlastně všechno pravda a vám se najednou zjevuje skutečnost poněkud odlehčenější. Alespoň na mě to tak působilo. :) Dále mě také nadchl popis jinak obyčejných věcí, kterým autor vdechl krásu a nádherně vše dokázal popsat. Kniha vás přímo v táhne do Londýna v 19. století, ukáže vám postoje lidí žijící v této době, také londýnské počasí a podobné věci se vám krásně vyjeví... Prostě tahle knížka stojí za to. :)

Marilyn Manson, Neil Strauss: Dlouhá trnitá cesta z pekla

14. července 2009 v 12:55

Včera jsem dočetla tuhle úžasnou autobiografickou knihu sepsanou Marilynem Mansonem. Musím říct, že se mi moc líbila a četla se sama. Manson, pravým jménem Brian Warner, je skutečně velmi inteligentní a chytrá osoba. A podle toho taky jeho kniha vypadá. Najdete zde jeho život od dob, kdy chodil jako malý kluk na křesťanskou školu až do doby jeho slávy. Kniha využívá motivu z Dantova Pekla - jednotlivé kruhy pekla zde představují postupné fáze vývoje Mansonova života.
V knize je také kromě faktů o jeho životě zasazen jeho filozofický pohled na svět, ne nepodobný tomu Antona Szandora LaVeye, autora knihy Satanská Bible. Během jeho života také Manson LaVeye párkrát navštívil, v knize je popsána jejich první schůzka v LaVeyově domě.
Na konci knihy najdete také úryvek přímo z děníku Mansona, nijak neupravovaný. Mezi tím jsou zasazeny různé lživé a nenávistné dopisy, články, drby proti Mansonovi, které se např. snažily zrušit nějaké jeho vystoupení, nebo ho chtěli jen zadupat do země doufajíc, že přestane psát texty, které ukazujou pravou podobu hloupé křesťanské víry a snažit se tak lidi udržovat v poslušnosti a pokoře.
Ostatně, o tom se dozvíte víc, když si přečtete již zmiňovanou knihu od LaVeye, a nebo uděláte ještě líp, když si přečtete tuhle knihu. :) Vážně doporučuju.

Nikki Sixx: Heroinové Deníky

21. června 2009 v 16:22
Právě jsem dočetla knížku nesoucí plný název: Nikki Sixx a Ian Gittings: Heroinové Deníky, rok v životě rockové hvězdy závislé na drogách. Zkráceně řečeno, kniha je deník baskytaristy velmi populární americké kapely Mötley Crüe - Nikkiho Sixxe, pravým jménem Frank Feranna. Deník zachycuje odstrašující příběh jednoho roku života této rockové hvězdy v dobách, kdy byl závislý a dá se říci, že na pokraji života. Ovšem nemusíte se bát, Nikki se nakonec ze všeho dostane a uvědomí si, že žít je lepší než neustále čekat, kdy si pro něj přijde smrt. Ale to už trochu předbíhám. Kromě deníku jsou v knize také obsaženy komentáře jak lidí jemu blízkých (managementu, přátel, kolegů z kapely, i rodiných příslušníků), tak i samotného Nikkiho, komentující situaci v jeho temném období.
Jak už jsem se ve svých minulých článcích zmínila, kniha mě vážne moc zaujala a strašně se mi líbila. Nikki je dle mého velmi charismatická osoba a je zajímavé číst o někom, o koho se zajímáte a jste fanouškem jeho kapely. Tím ovšem nechci naznačit, že je knížka jen pro fandy, to v žádném případě. Myslím, že ať už se do ní začte kdokoli, určitě ho nadchne tak jako mě. Za zmínku také jistě stojí, že je velmi pěkně designově spracovaná, každá její stránka je originální. Kombinuje bílou, červenou a černou barvu. Prostě nádhera. <3
Některé zápisky z děníku jsou taky hodně vtipné a díky dostatečné míře ironie mnohdy odlehčují situaci. Skrátka, pokud zrovna nemáte co na práci a nudíte se, jsou Heroinové Deníky tím správným na zaplnění času. :)

Tady se můžete podívat na ukázky z knihy.
 
 

Reklama